Při navrhování systému lineárního pohybu mají inženýři dvě primární volby v recirkulačních lineárních vedeních - kulatých hřídelích nebo profilovaných kolejnicích. Výběr nesprávného systému lineárního pohybu může být nákladná chyba, která má za následek konstrukční nebo strukturální změny, špatný výkon stroje nebo nadměrné součásti s vyššími náklady. Ačkoli oba kruhové hřídele a profilované kolejnice mohou vypadat jako vhodné volby pro většinu aplikací, obvykle existují několik kritérií, které určují, která technologie je vhodnější.
Vedení kulatých hřídelů bylo vynalezeno v 40. letech 20. století a bylo úspěšně aplikováno prakticky ve všech průmyslových odvětvích od jejich vzniku. Avšak jejich omezení v tuhosti přinutily výrobce přesných zařízení, jako jsou obráběcí stroje, k použití obráběných cest nebo příčných válců, aby dosáhli požadovaných nosností a přesnosti. Zavedení profilových kolejových vedení v sedmdesátých letech nabídlo méně nákladnou a méně časově náročnou alternativu, která zajistila vysokou nosnost a vysokou tuhost v poměrně kompaktní obálce. Ale pro konstruktéry bylo rozhodování o tom, kdy použít kulaté hřídele, méně jasné, protože profilové vodicí lišty byly vhodné pro mnoho aplikací, které byly provincie kulatých hřídelů. Výsledkem je, že rozhodnutí byla a někdy ještě vychází z minulých úspěchů (nebo selhání) s danou technologií. Naštěstí existují některá klíčová kritéria výkonu, která mohou vést k výběru mezi kulatými hřídelemi a profilovanými kolejnicemi a převzít hádání z původního výběru.